Voda v Perma ráji I.: Jak jedna stará vana spustila velký sen

Nad velkým koupacím jezírkem jsme uvažovali dlouho. Když prohledáte internet, zjistíte, že firmy si za realizace účtují obrovské sumy. Není se čemu divit – fólie, geotextilie, písek, hromada kamene a hlavně lidská práce něco stojí. Přemýšleli jsme, jak náš sen o jezírku realizovat. Nakonec jsme se do toho pustili svépomocí.

Naše odvaha ale nevznikla z ničeho nic. Vyrostla z jednoho malého, dnes už skrytého pokusu.

Stará smaltovaná vana má duši

Naším úplně prvním vodním prvkem byla stará smaltovaná vana, kterou jsme si z bazaru vyzvedli za odvoz a zapustili ji do země u bylinkové spirály. A u nás doslova ožila! Máme ji na zahradě už roky a oplývá takovým životem. Kdysi jsem u ní vydržela sedět hodiny. Bylo to moje místo klidu a pohody.

Vana téměř není vidět.

Zprvu se do ní nastěhovaly jen bruslařky. Pak se tam začala rodit šídla. Vana krásně zarostla rostlinami, kvetla v ní jedlá vodní máta a nad hladinou si pletou sítě pavouci. Pro nás to byl tehdy neskutečný přírodovědný zážitek.

Šídlo vylezlo z vany

A tehdy nám to došlo: Když dokáže tolik radosti a života přinést jedna stará vyhozená vana, co teprve opravdové jezírko?!

Dneska už to není žádná velká krasavice na první pohled. Vana je zarostlá trávou a v posledních letech, kdy nás trápí strašná sucha, se z ní voda celkem rychle odpařuje (i když teď zrovna zapršelo a ona se zas naplnila). Máta už v ní sice nevoní, ale vana má dál svou hlubokou duši.

Někdo by ji možná chtěl revitalizovat a vyčistit, ale já se do ní bojím sáhnout. Stala se totiž domovem pro spoustu skrytých tvorů a odchovala už generace malých rosniček. A vlastně tam pořád nějaká žába žije. Když jsme poblíž a jsme úplně v klidu, čas od času se z vany ozývá tiché kuňkání. To kuňkání se tam ozývá už newline let. Je to jasný důkaz, že příroda nepotřebuje dokonalost, ale bezpečné útočiště.

Byl to právě tenhle malý kousek oživené divočiny, který nás tehdy přivedl k myšlence: Když dokáže tolik chráněného života udržet jedna stará vana, co teprve opravdové jezírko?

Od vany k velkému plánu

Pozorování života ve vaně nás nakoplo k akci. Definitivní rozhodnutí padlo, když jsme objevili web Organic pools od Davida Pagana Butlera. Našli jsme tam moře inspirace, jak postavit rostlinami čistící jezírko bez těžké chemie, a dokonce jak celou stavbu zlevnit chytrým využitím recyklovaných materiálů.

Takhle jsme s jezírkem začínali.

Rozhodli jsme se srazit náklady na minimum a jít do toho čistě vlastníma rukama. Chtěli jsme vytvořit stabilní ekosystém – dostatečně hluboký, aby se voda v létě nepřehřívala, a dostatečně velký, aby v něm příroda mohla dělat svá čistící kouzla za nás.

Dnes už víme, že stavba svépomocí nebyla zadarmo. Když jsme po letech sečetli všechny účty za fólie, štěrky, technologie a materiál, dostali jsme se na částku kolem 250 tisíc korun. Ale ta investice, moře potu a společné dřiny stály za každou korunu. Z velké díry v zemi vznikla oáza, ze které dnes pijí ptáci, v noci nad ní létají netopýři a potkávají se tu ropuchy, skokani, rosničky i čolci.

Jezírko pro nás není jen vodní prvek. Je to místo, kde se koupeme, pozorujeme život a kde trávíme většinu léta. Vlastně je to jedna z našich nejoblíbenějších částí zahrady.

V příštím díle vám povím, jaké to je, když se sejde rodina, aby v pěti lidech vlastníma rukama roztáhla pětisetkilovou kaučukovou fólii, a jak jsme tenkrát bojovali s terénem na našem svahu.