Perma ráj

Budujeme to, co tu ještě není.

25. března 2025

Moje první otužilecká sezona je za mnou. Jak to, že jsem se v zimě koupala častěji nez v létě? Říkám si, co to bylo, co mě k takovému výkonu dokopalo. Víc si ale kladu otázku, proč do té vody nelezu teď. Jak se změnil můj motiv se koupat? A dělala jsem to celé skutečně kvůli zdravotním benefitům? :-)

Tak jednu věc vám prozradím rovnou. Zdraví u mě není vůbec silný motiv. Je to takový můj vedlejší produkt, který vzniká tím, jak žiju. To je bomba, co? V otužování šlo o dobrodružství a o výzvu. To mám moc ráda! Trohu se hecnout a vyjít z konfortní zóny, to je vono.

Když lezete do té ledové vody, vnímáte svoje tělo. V tu chvíli ho nejde ho nevnímat. Je to šok. Prvních pár chvil v ledové vodě je nejtěžší. Když plavete mezi ledem tělo je v šoku. Pro mě to byl tréning, jak si zachovat chladnou hlavu :-). Šla na mě panika a já to dokázala zvrátit. To byl můj největší zážitek. Následkem se dostavily pocity hrdosti a vítězství nad tím, jak se sebou umím zacházet. Jak dokážu tělo a mysl zkoordinovat. Teda alespoň v tu chvíli. Jinak je to pro mě taky výzva.

No a teď už je voda teplá, dá se v ní spočinout déle a já tam lezu sporadicky. Zdravotní benefity tu jsou a velké, zvlášť pro člověka, který stále sedí na vozíku. Ale jak vám to píšu, tak si uvědomuju, že to není ani o té výzvě. Že ani ta, a jsem za to ráda, není pro mě ten motor. A najednou mi to secvaklo. Není nic jasnějšího.

V zimě jsem stále zalezlá doma, ven se čkověk dostane málo. Voda mi nahrazovala spojení s přírodou. A že ledová voda byla hodně intenzivní spojení! :-) No a teď je jaro, člověk se hrabe v hlíně, pěstuje kytky, pleje, popíjí veku čaj a je krásně i nez koupání.

Ale polezu do toho jezírka víc! Takové ranní koupání je prostě boží.

Krása je všude kolem nás, ne vždy jsme schopni ji vidět. Ale jde se to i naučit. Tak mi kdyžtak napiště. Koučuju!