Permakulturní ráj

Jaro 2024 v Perma ráji

25. dubna 2024

Naše zahrada není obyčejná zahrada, mnozí by se tu i vyděsili! Ale my jí milujeme, je to náš Perma ráj. A jak to s ní vlastně máme?

Já, které překrývá vše ostatní a já, které získalo místo mezi dalšími bytostmi

Co naše návštěvníky nejvíc okouzlí je výhled z našeho domu. Máme ho totiž postavený na kopci a vidíme z něj krásně do krajiny. Zrovna jsem i manželovi říkala, jak mě baví, protože se během roku zbarvuje do různých barev. Je to zážitek! No a my si ten výhled ještě vylepšili. Vytvořili jsme si přímo pod domem velké jezírko. Zkrátka žijeme na Olympu.

Krása Perma ráje ale není vidět na první dobrou. Když k nám přijdete, tak vás rozhodně nic extra neohromí, v první části zahrady to zkrátka vypadá tak, jako když se zrovna postavil dům a ne jako, že už tu skoro rok bydlíme. Teda ona je pravda obojí :-). Zkrátka na první části zahrady máme ještě nějaký stavební odpad, budou třeba terénní úpravy a celá kupa různých druhů práce. Tak si asi dokážete představit, že moc velký dojem neuděláme. Plány pro tuto část máme ale velkolepé!

Práce máme za sebou mraky, na tak velké zahradě se to ale ztratí. Naši návštěvníci*e se musí bedlivě dívat, ale když se zasnaží, vidí tu mraky krásy. Jakoby ta krása naší zahrady byla skrytá a ukázala se jen tomu, kdo ji chce vidět.

Když bych to celé měla hodně zjednodušit, tak můžeme říct, že lidi jsou buď sluníčka nebo mračouni. Sluníčka se orientují na to krásné a pak to všude vidí a mračouni zas na to ošklivé a pak to všude vidí. Naše zahrada má obojí a nabízí člověku přesně to, co chce vidět :-). No, není to kouzelná zahrada?

Nejvíce práce je vidět asi na našem koupacím jezírku, kde už konečně budeme moci vysazovat rostliny, tak aby nám celý ekosystém mohl pěkně fungovat. Okolí jezírka však ještě zdaleka není, to ale nebude bránit letnímu koupání. Zprvu jsme napouštěli jezírko vlastním potem, teď už tu ale zadržujeme dešťovou vodu z naší střechy.

Aktuálně napínáme nejvíce sil do pěstování jídla. V Kňovicích, kde bydlíme první jaro, si to náležitě užíváme. Kamil buduje záhony - vyvýšené a já předpěstovávám sazenice. Náš malý Saša samozřejmě se vším pomáhá, nejvíc ho baví zalévat a okopávat.

Taky dáváme dokopy naši letní kuchyň, která byla zaplavena haraburdím během stavby domu a stěhováním. Chceme z ní udělat místo pro posezení a oddech. Taky jsem tu zřídila Sašovi malý improvizovaný domeček.

Co bychom rádi, tak jsou různé složitější dětské prvky v zahradě, ale nemůžeme se k tomu dostat. Při hraní se Sašou na zahradě toho hodně vymýšlíme a nějaké maličkosti si vytvořit zvládneme. U Saši měla úspěch třeba kladina. Jedna k ní chodil, ale také to je chvělá dráha pro autíčka.

K nějakým důmyslným prolejzačkám bychom už potřebovali Kamila, ten má ale ještě hromadu práce přímo v domě. Ještě třeba nemáme všechny vnitřní dveře, s tím bude spojena hromada práce. Teď zrovna montuje polici na nářadí.

Naše životní heslo: “Hlavně nezapomínat na život”

No seznam toho, co bychom chtěli udělat je hodně dlouhý, s tím vás ani nebudu nudit. Co je ale nejdůležitější, je, že tohle místo pro nás bude stále Perma ráj a ne peklo :-). Snažíme se si užívat okamžiky, být myšlenkami tady a teď. No nejlíp to samozřejmě umí Saša. My s Kamilem bychom furt chtěli někam pospíchat, abychom už měli hotové tohle a tamto. Ale dobře víme, že to není cesta. Taky se nám stávalo, že jsme toho hodně udělali, ale mysleli jsme si, že jsme toho udělali málo a měli jsme z toho fakt blbé pocity. To se nám opakovalo, tak jsme si tyto pocity pojmenovali “žofík”. No a když už víte, proti čemu stojíte, zvládáte lépe se s tím vypořádat.

Teď už plánujeme mnohem reálněji, nemáme přehnaná očekávání a tím pádem nejsme většinou zklamaní. Taky soustřeďujeme naši pozornost na to, co už jsme udělali. Nejlepší pro to je být v zahradě a všímat si, co tam máme. Kochat se! Skutečně se kochat. Umíte se skutečně kochat? (Co se ve vás děje, když se kocháte?).

Ale zpět k věci. Já toho v zahradě tolik nezastanu, tak jsem hodně se Sašou. Vymýšlíme, blbneme, ale taky pracujeme. Plejeme, zalejváme, sázíme, vymejšlíme tátovi další práci a tak :-).

Ale abych to shrnula, stanovujeme si priority, které nám přinesou nejvíce radosti a když je to hotové, náležitě se vykoupeme v pozitivních pocitech. Jsme vděční, za to co máme. A vděčnost je sakra velký zdroj energie a pozitivních pocitů.